Zde přinášíme slíbené TÉMA PRO OBĚ CHOVATELKY – PROBLÉMOVÍ PSI:

V poslední době se stále častěji objevují „nezvládnutí“ bulíci kol. 1 roku věku, tj. v první pubertě. Stává se to i u vašich odchovů? Pokud ano – co radíte?

MDDr. Věra Jirásek Selingerová, CHS JAS-VER, www.jasver.sweb.cz

Tenhle problém se objevuje mnohem dřív a kolikrát nenápadně. Je to dáno postupným začleněním psa do smečky/hierarchie v nové smečce v rodině. Myslím, že první puberta přichází po přezubení asi kolem půl roku, kdy se může, ale také nemusí, objevit první náznak vzdoru. Většinou to zkusí, zavrčí, ožene se, kousne, když mu budete brát kost, dáte ruku do jídla, může být při dosud běžných hrách agresivnější, vzdorovitější, často se dominantněji prosazuje právě na nejslabším článku, a tím je dítě.

Už v tomto okamžiku musíte dát psovi jasně najevo, kdo je tady šéf a kde je jeho místo ve smečce. Vy pro něho musíte představovat autoritu, ne zbabělce, je to pes velice mazaný – vycítí, když z něho budete mít strach.

Druhý zlomový bod přichází kolem třetího roku, kdy pes dospěl. Tady většinou může nastoupit agrese vůči cizím psům (více vypozorováno u samců). Bulík většinou nezaútočí jako první, jen si hlídá svůj životní prostor a svého pána. Vždycky se to přihodí u psů, které v mladším věku napadl jiný pes.

Jana Fuková (chovatelka minibulíků), CHS Z Husitova kraje, www.zhusitovakraje.cz

Nemyslím, že je to plemenem, ale spíše chyba v majitelích. Všechno jednou začíná krásným štěňátkem, a já každému říkám – ano, je to miminko, a vyroste. Nechovejte se k němu jako k miminu, ale k psovi.

Občas jsou MBT žárlivky a chtějí mít vše pro sebe. Je-li problém, snažíme se najít cestu, cvičitele v  okolí, hlavně tedy zaměřené na bull plemena. Dril v podobě ovčákářských metod pro ně opravdu není.  Majitelům radím – obrňte se, štěnda hrozně koušou, ale skoro nikdo mi to nechce věřit 🙂

A také, aby nedopustili, aby prcek, měl špatnou zkušenost, hlavně se psy. Bulíčci mají sloní paměť, a to jak na dobré, tak na špatné věci.

Samozřejmě, spíš se to stává u bezPP psů, což je strašný nešvar… Proč byste z pohledu chovatelství nedoporučily vzít si štěně z neznámého spojení?

VĚRA

V obecné rovině je chov bez PP zcela neřízený, bez rodové historie, tak trochu loterie, co jste si domů doopravdy přivezli za plemeno. Dále je to bez záruky zdraví, povahy. Tím ale nechci říci, že pes s průkazem původu je zárukou všeho!

Navíc ve většině případů jsou ta zvířata chovaná ve špatných podmínkách, ale mohou existovat samozřejmě výjimky.

Otec a matka s PP bez uchovnění vždy dají štěňata bez PP. A pokud někdo produkuje s papírovým psem štěňata bez PP, měl by dotyčnému bliknout v hlavě alarm, PROČ papírový pejsek není uchovněn? Asi proto, že je u něho něco špatně, něco neodpovídá standardu, povaha (agrese, bojácnost), zdravotní test nevyšel, jak měl…

JANA:

Já bych do bez PP nešla vůbec, u žádného plemene. Nevíte nic o zdraví, povaze, a jestli jsou to vůbec rodiče štěnda… My jsme měli i želvy a králíka s rodokmenem, i koně máme s PP. Je to doklad o tom, že máte dané plemeno.

[Ukázat prezentaci]

Text: Katka Kašparová, foto: archiv Jany Fukové

A ještě:
BUTERIÉR Max Atlantis

Vypráví Jiří Balota z Břeclavi jak to bylo se psem šampionem Maxem Atlantis Bohemia (11. 5. 1990):

“Po koupi štěněte bulteriéra v roce 1990 jsem se pevně rozhodl, že s tímto plemenem začnu pracovat. Začínal jsem od malička s aportem a vlastní stopou. Samozřejmě jsem pravidelně upevňoval přivolání. Všechny tyto “disciplíny”jsem při výcviku odměňoval pochvalou a pamlskem. Protože j sem věděl, že bulteriér jen nerad pouští to, co drží, věnoval jsem velkou pozornost aportu. Po každém povelu “Pust”` následovala pochvala a pamlsek. Důslednost se mi vyplatila později při služebním výcviku. Pes reagoval tak, jak byl naučen a figurantům rukáv pouštěl na povel. Když bylo Maxovi něco přes rok, složili jsme první zkoušku základní minimum, která obsahuje stopu, poslušnost a obranu. Za každou jednotlivou disciplínu je možné od rozhodčího dostat maximálně 50 bodů, dostanete-li však méně než 35, končíte. I když se to nezdá, je to zkouška náročná pro psa i pro psovoda, kromě toho už obsahuje vše, co vyšší zkoušky z výcviku. I když se samozřejmě nevyžaduje taková dokonalost jednotlivých cviků, jednodušší jsou obrany a také stopa je kratší.
A dále čtěte zde